Když se člověk podívá na včelí úly stojící vedle sebe, snadno ho napadne: „Ty včely přece létají všechny na stejné místo.“ Stejné stanoviště, stejné počasí, stejný čas, stejná krajina kolem farmy.
Jenže včely nám znovu ukázaly, že příroda je mnohem chytřejší a složitější, než se na první pohled zdá.
Na Levandulové farmě Strání jsme ve stejném čase nasadili pylochyty na tři úly stojící vedle sebe. A výsledek? Každý úl přinesl úplně jinak barevný pyl.
V jedné misce převládal výrazně oranžový pyl.
Ve druhé byla pestrá směs tmavých, modrofialových, šedých, červenavých, žlutých a oranžových rousek.
Ve třetí byl pyl převážně světlejší, žlutohnědý, s menším podílem tmavých a oranžových odstínů.
Tři úly. Stejný čas. Stejné místo.
A přesto tři různé příběhy.
Kdo včelám říká, kam mají letět?
Možná by někoho napadlo, že včely řídí královna. Jenže královna v úlu nerozdává povely, kam se má létat pro pyl a nektar. Její hlavní úlohou je kladení vajíček a udržování soudržnosti včelstva pomocí feromonů.
O tom, kam se poletí, rozhoduje především celé včelstvo jako živý organismus. Hlavní roli mají zkušené létavky a průzkumnice. Ty vyletují do krajiny, hledají zdroje potravy a po návratu do úlu předávají ostatním informaci.
Jedním z nejznámějších způsobů včelí komunikace je včelí taneček. Včela jím dokáže ostatním sdělit směr a vzdálenost zajímavého zdroje potravy. Odborné práce popisují, že včely pomocí tanečku koordinují sběr potravy a že intenzita tanečku souvisí s výhodností zdroje – tedy například s jeho vzdáleností a kvalitou.
Včelí úl tedy nemá jednoho velitele. Nemá šéfa, který by řekl: „Dnes poletíte tam.“ Včely se rozhodují společně – podle toho, co krajina právě nabízí, co objeví průzkumnice a co včelstvo zrovna potřebuje.
Proč každý úl létá jinam?
Každé včelstvo je trochu jiné. I když stojí úly vedle sebe, uvnitř každého z nich může být jiná situace.
Jeden úl může mít více plodu a větší potřebu pylu.
Druhý může mít silnější skupinu létavek, které objevily určitý zdroj.
Třetí může zrovna využívat jiný porost, jinou louku, jiný sad nebo jiný pás bylin.
A tak se může stát, že včely z jednoho úlu létají na zdroj s oranžovým pylem, zatímco vedlejší úl sbírá pestřejší směs z více rostlin a třetí využívá převážně světlejší pylový zdroj.
Právě to krásně ukazují naše fotografie. Nejde jen o barevnou zajímavost. Je to malá mapa krajiny, kterou včely ten den navštívily.
Barva pylu jako otisk krajiny
Pylové rousky nejsou vždy jen žluté. Mohou být světle žluté, oranžové, červené, šedé, zelenavé, hnědé až tmavě modrofialové. Pro včelaře je barva pylu zajímavým vodítkem, protože napovídá, jak pestrá je v okolí pylová nabídka.
Odborné sledování pylu pomocí pylochytů se používá i ve výzkumu. Například evropská studie COLOSS využívala barevné rozlišování pylových rousek jako jednoduchý způsob, jak hodnotit pestrost pylové potravy přinášené včelami do úlů.
Je ale důležité říct poctivě: podle barvy pylu se nedá vždy stoprocentně určit konkrétní rostlina. Některé rostliny mohou mít podobně zbarvený pyl a výsledný odstín může ovlivnit i vlhkost, způsob sběru nebo smíchání drobných částic. Přesné určení rostliny se dělá pylovou analýzou pod mikroskopem.
Přesto je pohled na barvy pylu velmi cenný. Ukazuje nám pestrost pastvy a proměny krajiny v čase.
Včely nejsou náhodné sběračky
Včely při sběru nelétají úplně náhodně z květu na květ. Často se drží určitého typu květu, pokud se jim vyplatí. Tomu se říká květová věrnost. Znamená to, že včela během jednoho výletu často navštěvuje stejný druh nebo podobný typ květů.
Pro rostliny je to velmi důležité. Když včela navštěvuje opakovaně stejný typ květu, pyl se lépe dostane tam, kam má – na květ stejného druhu. Odborná literatura uvádí, že květová věrnost pomáhá rostlinám tím, že snižuje ztráty pylu mezi různými druhy rostlin a zvyšuje účinnost opylení.
A právě proto má každý barevný pylový vzorek svůj význam. Není to jen náhodná směs. Je to výsledek rozhodování včel, nabídky krajiny a potřeb konkrétního úlu.
A co dlouhověké včely?
Když mluvíme o pylu, neměli bychom zapomenout na jednu velmi důležitou věc: z pylu se rodí síla budoucího včelstva.
Pyl je pro včely hlavním zdrojem bílkovin, tuků, minerálních látek a dalších živin. Med je pro včely především energie. Pyl je stavební materiál života.
Zvlášť důležitý je pyl v období, kdy si včelstvo vychovává takzvané dlouhověké včely, často nazývané zimní včely. Ty se objevují hlavně koncem léta a na podzim. Na rozdíl od letních létavek, které se během několika týdnů často doslova upracují, mají zimní včely vydržet celé zimní období a na jaře pomoci rozběhnout nový život v úlu.
Dlouhověkost včel souvisí s jejich výživou, tukovým tělesem a zásobními látkami v organismu. V odborné literatuře se často zmiňuje látka vitellogenin, která je u včel spojována s výživou, odolností, péčí o plod i dlouhověkostí. Dostupnost a kvalita pylu přitom ovlivňuje výživový stav včel i tvorbu důležitých zásobních bílkovin.
Dlouhověké včely ale nejsou „velitelky“ úlu. Nejsou to ony, kdo by během sezóny řídil, kam včely poletí. V době silné snůšky rozhodují hlavně létavky, průzkumnice a aktuální potřeba včelstva.
Přesto s našimi fotografiemi úzce souvisí. Ukazují totiž, jak důležitá je pestrá krajina. Čím pestřejší pylová nabídka, tím lepší předpoklad, že si včelstvo dokáže vychovat silnou a dobře vyživenou generaci včel.
Krajina rozhoduje víc, než si myslíme
Naše tři misky pylu jsou vlastně tři malé zprávy z krajiny.
Jedna říká: tady je silný zdroj oranžového pylu.
Druhá říká: tady včely našly pestrou směs rostlin.
Třetí říká: tady převládal jiný, světlejší pylový zdroj.
Pro nás na Levandulové farmě Strání je to krásné potvrzení, proč má smysl pečovat o rozmanitou krajinu. O louky, sady, byliny, levanduli, staré odrůdy stromů, kvetoucí meze i neposečené kouty. Každý kvetoucí pás, každá bylina a každý strom může být pro včely v určitou chvíli důležitý.
Včely nevidí krajinu jako člověk. My vidíme louku, zahradu, sad nebo okraj lesa. Včely vnímají jemnou mozaiku zdrojů – kde je pyl, kde je nektar, kde je voda, kde se vyplatí letět a kam se znovu vrátit.
Co nám včely ukázaly?
Ukázaly nám, že i tři úly stojící vedle sebe mohou žít každý trochu jiný den.
Každé včelstvo má jiné průzkumnice, jiné létavky, jinou vnitřní potřebu a jiný „včelí plán dne“. Není to chaos. Je to dokonalý systém založený na zkušenosti, komunikaci, potřebách úlu a nabídce krajiny.
A právě v tom je včelstvo tak fascinující.
Nemá jednoho vůdce.
Nemá centrální řízení.
Přesto dokáže fungovat s neuvěřitelnou přesností.
Tři úly vedle sebe.
Stejný čas.
Stejné místo.
A přesto tři různé barvy pylu.
To není náhoda. To je příběh krajiny, který nám včely přinesly na svých nožkách.
Závěr
Když se díváme na pyl, nedíváme se jen na barevná zrníčka. Díváme se na stopu letu. Na rozhodování včelstva. Na pestrost okolní přírody. Na potravu pro larvy, sílu budoucích včel a základ zdravého úlu.
Med je pro včely energie.
Pyl je stavební materiál života.
A pestrá krajina je pro včely největší dar.
Proto má smysl chránit kvetoucí louky, sázet byliny, nechávat prostor ovocným stromům, mezím i drobným květům, které často přehlížíme.
Protože tam, kde je pestrá krajina, mají včely možnost volby.
A jak ukazují naše tři úly vedle sebe – každé včelstvo si svou cestu dokáže najít samo.
